Rumunsko 2006
- nezkrocená hora
 

Účastníci zájezdu: Weir, Ondra, 01da, Lukin, Yarin, Alin
( společné foto na závěr zájezdu, vypadáme tu jak Lukinova doprovodná kapela)

 

Vyrážíme z Brna mikrobusem z Brna do Vídně. Jelikož je pátek odpoledne, za rakouskými hranicemi nás čeká jedna zácpa za druhou. Podezříváme rakouské zemědělce z celorakouského sjezdu traktoristů, naštěstí ve Vídni jsou již silnice průjezdné  a na nádraží přijíždíme včas. Zde přesedáme na vlak směr Budapešť a dále do po trase Deva, Sibiu a Port Rosu

 
Alin a Yarin

Ráno ve vlaku, již v Rumunsku

Před nádražím v Deve, valíme snídat do McDonaldu
 

Místní paneláček
 

Do Sibiu se vezem místním Pendolínem
 

 
Sova a Weir v Soví hospodě
 

Čekání na další spoj si krátíme alkoholem a hrou v karty. V rádiu hrajou System of a Down
 

Vlak Sibiu - Portu Rosu

Vystupujeme z vlaku

 

Portu Rosu. Přemýšlím jestli se svým báglem dojdu až k tomu stromu uprostřed nebo sebou říznu do škarpy vlevo

Začínáme chápat, že něco je špatně. S tím závažím na zádech nemáme šanci dolézt ani k úpatí hor

Zajímavá kombinace motivů

Neřekneme Yarinovi že už chceme domů?

 

Tohle už je trochu moc, ne? Copak sem kamzík?
 

 
Pauza, konečně pauza!
 

Autoportrét vysokohorského nosiče cihel

 

První noc kempujeme ještě v lesním pásu

Rychle převléci do suchých hader… 

Rozdělujeme kdo s kým bude ve stanu  "krotit horu".  Já budu spát s košíkářem Ondrou

Vaření mňamky z konzervy
 

Sdílím stan s Ondrou, večer si před spaním vykládáme tak debilní historky na téma "divoká příroda" že se navzájem totálně vystresováváme a  celou noc se bojíme příchodu medvědů.

Probouzíme se do deštivého počasí, veškeré předpovědi počasí samozřejmě zklamaly

Čekáme zda-li se  odpoledne nevyjasní
 

 
Lukáš na návštěve ve stanu u Ondry a 01dy (jedna z největších událostí tohoto dne)

Tradiční obrázek - mraky valící se z hor do údolí

K večeru nás navštívil místní bača se svým psem a jeho kamarády
 

the pes 

 

Yarin uklízí odpadky co nejdále od stanů - protimedvědí opatření



 

V momentě, kdy se 01dovi  a Weirovi podaří rozdělat z mokrého dřeva oheň, se vrací bača a na jejich žhavých uhlících rozdělává oheň větší, čímž se z nich snaží udělat úplný debily.

Odchod. Bača naposledy zjišťuje zda-li nemáme nějaký alkohol. Pche. Copak není z našich sportovních ksichtů poznat, že my žijeme pouze pohybem?
 

Asi po 25 hodinách běhu do kolmého kopce máme první  cca pětiminutovou  přestávku. Neuvěřitelná dřina je odměněna výhledem do údolí. Tedy alespoň do jeho nebližší desetimetrové části.
 

Kontrola mapy
 

Oběd. Konečně!
 

Typický obrázek

 
Nezbytná kontrola mapy

Do takové výšky se může vydat jedině osel

A zase nahoru. Jen tak pro sebe si slovně hodnotím nápad jet do Rumunska zdolat Faragaš. Většina hodnocení má  kořen slova: mrd, pič nebo kurv. Přemýšlím kam nás Yarin zatáhne příště. Na severní pól se slovy: "teplá mikina a palcový rukavice   ti budou v pohodě stačit"?
 

Hiphoperem kdekoliv kdykoliv

Kluci neusínají vyčerpáním, jen zkouší rovnost terénu před stavbou stanu
 

Večerní klídek

 

Večer mě chytá „zimní rapl“ (jak tento stav příhodně nazývá Adam) - vylézám ze stanu jen v tričku abych mrknul na počasí a vlivem větru a předchozího vyčerpání se plazím po půl minutě dostanu kde sem tak tak schopen nalézt do spacáku a třepat se v něm dalších 15 minut. Zajímavá zkušenost.

Před spaním přichází řada na mou láhev fernetu, po které nám všem celkem přestává vadit, že už jsme se X dní nesprchovali..

04.07.06 - den 4

Vypadá to na první slunečný den
 

Oko plesá nad fotkou plesa


 

Balíme, podvědomě nás urychluje přibližující se stádo ovcí


 

Divoká skladka na cestě po hřebenu (i já jsem zde přiložil plechovku k dílu, za což se vzhledem ke svému militantnímu postoji k odhazování odpadků stydím. Ale kdo se s tím má tahat?)



 

a zase dřina

 

Nejméně bezpečná místa – přechody sněhových jazyků

ze pár fotek „fanysovek“:

Zde je hezky vidět co si v lze Rumunsku představit pod pojmem „turistická stezka“

 

V mracích před námi je druhá nejvyšší hora Rumunska Negoiu

 

Zde je patrný rozdíl v počasí na obou stranách hřebenu

 

Piknik

 

01da s miskou rýže
(no, možná to rýže není, ale bylo by to stylové)

 

Yarinův rohlík patrný i z velké vzdálenosti

 

Jsme pod Neogiu, jsou čtyři odpoledne, do dalšího místa za vrcholem, kde je možné  kempovat, je 7 hodin cesty, navíc se zhoršuje počasí…



 

... a cesta před námi vypadá více než nepříjemně...

 

...takže se rozhodujeme výstup scratchovat a vydáváme se do údolí do nejbližší horské chaty. Hora nebude zkrocena.

Sestup do údolí:

 

01da a jeho sezónní kámoš Ondra

 

Okolní flóra se pomalu mění

Konečně chata, konečně postel, konečně sprcha

 

Alin a Yarin sledují z houpačky nezdolané sedlo před Negoiu.
Přemýšlíme že by stálo za to se sem ještě někdy vrátit a vydat se na horu jen „nalehko“

05.07.06 - den 5

Kluci zřejmě připravují teleshoppingovou show pro místní obyvatele

 

Opouštíme naši horskou chatu a šlapeme si to "příjemných" 25 km k nejbližšímu vlakovému nádraží

 

Před touto zatáčkou uviděli Ondra s Yarinem, kteří šli jako vepředu,  u cesty sedícího medvěda. Naštěstí to byl on kdo zdrhnul první.

 

Poslední část cesty k nádraží absolvujeme na korbě náklaďaku:



 

Nádražní piknik

 

Večer se již nacházíme v Brašově, v místním nákupním centru, kde sledujeme semifinálové utkání MS Portugalsko vs. Francie. Náš favorit (a fotbalová krása) opět nevyhrává.

Yarinův nejtypičtější postoj

 

Nádraží a čekání na noční vlak do Constanty

 Pozdě v noci nasedáme do vlaku a míříme k moři! 

06.07.06 - den 6

Vzhledem k velice únavné cestě vlakem, navíc o několik hodin delší než měla být,  nám už začíná lehce hrabat. Poslední kapkou je spoj z Konstanty do cílového letoviska, vlak občas jede po pobřeží šneččí rychlosti a to už nám hrabe úplně. Ani nevím kdo z nás začal označovat dítka lítající a řvoucí po vagóně jako CD-many (resp. Pac-many) po vzoru legendární postavičky z počítačové hry. Kocháme se představou že dítkům natrhneme držťičku tak, že z nich budou CD-mani opravdový.

Po mnoha hodinách útrap si po obědě dáváme Cuba Libre.

 

V tomto hotelu nás odmítli ubytovat…


 

… v tomto již ne


 

Lukin se prsí na zahrádce


 

Konečně na pláží
 

Občas bylo potřeba těžkou technikou shrnout řasy z pláže…

 

…to jsou ony

 

opět cuba libre, tentokrát i se stylovým prostředím
 

07.07.06 - den 7

Malé roztomilé  těněš v našem hotelu (jednou z něj jistě vyroste  velké nebojácné spíče).

 

Alin před jídlem

 

Kluci po jídle. Po Yarinově levici lze vidět všechny potřebné ingredience k výrobě Cuba libre.  Mimochodem alkohol je v Rumunksu dražší než... kdekoliv, co si pamatuju.

Večer hrajeme Poker. Jelikož nemáme drobné, vsázíme se o různé vylomeniny, které musí být vykonané další den ve vlaku. Předmětem sázek jsou rádovtipné činy jako expozice genitálií, teplý košík a další  vtípky, které bych tu nerad zmiňoval, poněvadž sem na ně málem dojel. 

08.07.06 - den 8

Ráno vyražíme zpět do Čech, v první fázi se potřebujeme dostat do Konstanty, z ní do Bukurešti. Rozhodně doporučuji tuto cestu absolvovat autobusem. Z Konstanty do Bukurešti vede dálnice a cesta je tak o polovinu rychlejší než vlakem.

V Bukurešti tropíme neplechu

 

Lukin hiphoperem

 

Ondra

 

I v Bukurešti se snažíme  co nejvíce přiblížit místním stravovacím zvykům
 

08.07.06 - den 8

Nádražní hala v Budapešti

___________________________________

Tak to je vše. Díky Yarinovi (!) za organizaci tohoto výletu a taktickému pomlčení o útrapách co na nás měly čekat.